Jak všichni moc dobře víme, Rio de Janeiro má za sebou temnou a pochmurnou historii, která se týká podpory otroctví. Stopy v USA, kde otroctví také panovalo, zůstaly téměř zahlazeny a to kromě jednoho místa, kterým je Rio de Janeiro. Dodnes zde zůstává a připomíná zrůdnou historii amerického kontinentu. Na první pohled můžete v přístavu vidět několik kamenných bloků, které vypadají staře a zašle. Některé možná ani nezaujmou. Možná by zaujaly, kdyby návštěvníci zjistili a hlavně věděli, co symbolizují. Tyto kameny jsou totiž dochovaným důkazem bolestivé historie otroků, kteří byli dovezeni z Afrického kontinentu. Před stovkami let se po těchto kamenech prošlo okolo milionu otroků.
Přístav zvaný Valongo byl hlavním vstupem otroků do Ameriky. Postupně ale přístav mizel do podzemí, když se město přestavovalo. Archeologové místo nalezli až v roce 2011, kdy se přístav připravoval před olympijskými hrami.
Podle historiků se jedná o jedno z mála míst, které dosud uchovává pozůstatky vyloďování dovezených otroků. Určitě vás tedy nepřekvapí skutečnost, že je přístav zapsán na seznamu památek UNESCO.
Cesta z ostrova Goreé, odkud byli převážení otroci, a to přes Atlantik do samotného Ria de Janeiro byla dlouhá přes tisíce kilometrů. Na konci, na druhé straně Atlantiku, jejich cesta končila a to zde v přístavu.
Otroci přecházeli přes kamenité bloky do centra města. Byli to ale jen ti, kteří tuto nekonečně dlouhou cestu zvládli přežít. Poté co vystoupili, museli dokonce ještě dojít bolestivou vzdálenost, aby se dostali na trh otroků, který ve městě tvořilo obrovské množství obchodů. Ty byly tehdy rozmístěny okolo náměstí. V nejčastějších případech se otroci dostali na severovýchod země, kde v podmínkách, které rozhodně lidské nebyly, pěstovali cukrovou třtinu, pracovali v dolech zvaných Minas Gerais, nebo pracovali na kávových plantážích, které se v té době nacházely v Sao Paulo.