Pojem šikana je dnes snad široké populaci dobře známý, většina lidí jej umí zhruba popsat a vnímá ho jako nežádoucí jev. Obecně je šikana nevhodné a agresivní chování, ať už fyzického nebo psychického charakteru, které je směřováno vůči slabšímu jedinci, důležitým znakem šikany je také její dlouhodobé a zejména skryté působení. Často se s šikanou setkávají děti ve školním prostředí, v kroužcích, na táborech. Moderním fenoménem je kyberšikana, která se odehrává v prostředí moderních technologií, zejména internetu a sociálních sítí. Šikana však není problém jen dětí nebo školního prostředí. Spousta mužů ji zná z vojny a nyní se o ní hovoří i v souvislosti s pracovně-právními vztahy.
Překvapujícím zjištěním však je, že se šikana objevuje ve školách a není směřována vůči dítěti, nýbrž vůči učitelům. Vývojem ve společnosti dochází k opomíjení určitých hranic, respekt vůči autoritě již nemá takovou váhu jako kdysi. Děti znají svá práva a nenechají si je ubírat, je tedy běžné, že často terčem útoku bývá učitel a agresorem je dítě. Nezřídka je šikanujícím také rodič, který není s postupy školy spokojený, hájí bezhlavě své dítě a dokáže pak učiteli pořádně zatopit.
Situace již došla tak daleko, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy začalo tuto nepříjemnou záležitost řešit a přichází s návrhem jak šikanu a potažmo také kyberšikanu, řešit. Vypracovalo Metodický pokyn k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních, kde je podrobně popsáno, jak dané situace spojené s psychickým i fyzickým nátlakem či násilím, řešit. Metodika obsahuje modelové příklady situací a návod ředitelům škol, jak si s nimi poradit. 
Ve zkratce lze uvést, že ředitel školy má jednak právo učinit ze své pozice určitá výchovná opatření, například dítě vyloučit, dále se pak může obrátit na příslušné orgány, jako je policie, orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo státní zastupitelství.